Kanál SP na YouTube SP na Facebooku SP na Floowie

Úvod » Inspirace pro praxi »

příklady pozoruhodné praxe

Čtyři případy sociální pracovnice v azylovém domě pro rodiny s dětmi

ilustrační foto

Vydáno před 15 dny

Případ, který vyšel podle předpokladů

Paní Ludmila je žena, která ve svých 33 letech v době prvního těhotenství přichází poprvé v životě požádat o sociální službu azylového domu pro rodiny s dětmi. Dosud žila s partnerem, který ji v době těhotenství opustil.  Po většinu času pracovala jako servírka nebo prodavačka, obvykle pouze brigádně. Po nečekaném rozchodu s partnerem tak přišla nejen o bydlení, ale i o jediné zázemí. Paní Ludmila byla vychovaná svou babičkou. Matku nikdy nepoznala a s otcem není od svých 10 let v kontaktu. Z rodiny má nejblíže ke své tetě, která ji občas podporuje.

Vzhledem k tomu, že paní Ludmila nemá s péčí o dítě žádnou zkušenost, rozhodla se, že hned po porodu půjde nejprve na zácvikový pobyt do Dětského centra při Thomayerově nemocnici. My jsme ji přijali přímo z tohoto centra, kdy už si byla v péči o miminko jistější a nastěhovala se k nám už s dcerou Maruškou (v té době jí bylo 7 týdnů).

Paní Ludmila byla od počátku velmi aktivní. Stanovovala si reálné cíle, kterých chtěla v průběhu pobytu u nás dosáhnout, a pracovala na jejich splnění. Ze začátku potřebovala o něco více podpory. Měla problémy především s tím, že po dlouhé době měla poměrně vysokou částku peněz (díky porodnému a prvním rodičovským příspěvkům). Lákalo ji proto nakoupit si oblečení a podobné věci, které akutně nepotřebovala. Párkrát to i udělala, ale pak dokonce věci vrátila a rozhodla se peníze si raději ušetřit. Částečně to také souviselo se se snížením sebevědomí po porodu, změnami postavy a také po opuštění partnerem v době těhotenství. Paní Ludmila se rozhodla, že si sebevědomí pokusí zlepšit spíše zdravější životosprávou a cvičením než nákupem oblečení a kosmetiky. I v tomto cíli jsme ji podporovaly, a přesto, že životospráva paní Ludmily byla velmi problematická, postupně učinila určité kroky ke zlepšení.

Další z oblastí problémů paní Ludmily byly dluhy. Neměla jich moc, dlužila pouze u zdravotní pojišťovny. Část dluhu již byla v exekuci a část zatím ne. Paní Ludmila se ohledně možností řešení dluhu několikrát radila v Občanské poradně Společnou cestou a se zdravotní pojišťovnou i s exekutorem pravidelně komunikovala. Ukázalo se dokonce, že neměla správně započtené všechny splátky a exekutor tuto chybu opravil, čímž se dluh snížil. Když se paní Ludmile stabilizoval rozpočet, začala pravidelně měsíčně splácet 500,- Kč. Problém bylo a do budoucna stále bude to, že přes veškerou snahu o komunikaci dluh narůstal stejnou rychlostí, jakou byla paní Ludmila schopna splácet, takže se stále držel ve stejné výši. Jediná šance byla, aby paní Ludmila uhradila celý dluh v exekuci. To by však znamenalo obětovat na to veškerou finanční rezervu, což však paní Ludmile nebylo ani doporučováno, protože pro ni stále bylo prioritní zajistit si stabilní bydlení.

Dále se během pobytu paní Ludmile podařilo vyřešit úpravu poměrů k dítěti a zajistit si výživné ve výši 2000,- Kč. Přesto, že se partneři rozešli a bývalý partner paní Ludmily žil s novou partnerkou, vztahy si zachovali poměrně slušné a paní Ludmila dostávala výživné a mohla se spolehnout i na občasnou pomoc nad rámec výživného. Například když Maruška potřebovala nějaké dražší léky.

Co se týká bytové situace, paní Ludmila si podala žádost o obecní byt v místě, kde byla hlášena k trvalému pobytu, ale kvůli nízkým příjmům jí bylo řečeno, že nesplňuje podmínky. Stejně tak nesplňovala minimální hranici příjmu, ani kdyby si chtěla žádat o byt od Magistrátu Prahy. Bylo tedy nutné hledat jiná řešení. Společně jsme podaly žádost o příspěvek od jedné nadace a paní Ludmile byl schválen příspěvek ve výši 30 000,- Kč, který bylo možné využít na úhradu kauce a prvních nájmů. Poměrně dlouho paní Ludmile trvalo najít vhodné bydlení. Po mnoha neúspěšných pokusech, kdy dal majitel přednost nájemci bez dětí a nezávislém na sociálních dávkách, nebo když jsme my společně s poradci z Občanské poradny nedoporučili paní Ludmile smlouvu podepsat, protože obsahovala až příliš mnoho sporných bodů, se jí nakonec podařilo bydlení s férovou nájemní smlouvou zajistit. Na úhradu kauce a prvních nájmů použila peníze od nadace a celou částku porodného, kterou se jí podařilo uspořit. Odešla od nás tedy do stabilního bydlení, navíc odhodlaná dále splácet dluh a postupně našetřit tolik, aby ho zvládla uhradit. Měla také v plánu si při péči o dítě udělat nějaký rekvalifikační kurz a začít co nejdříve pracovat.

Případ, který nevyšel

Paní Gabriela je matkou tří dětí – Anny, které v době přijetí do služby azylového domu pro rodiny s dětmi bylo 13 let, Samuela, kterému bylo 7 let, a Nikoly, které bylo 17 let a která byla v dětském domově kvůli výchovným problémům. V době přijetí rodiny do azylového domu byla Nikola v ústavní výchově třetím rokem. Domů, resp. za matkou a rodiči do azylového domu mohla chodit na propustky. Nejstarší Nikola otce v rodném listě uvedeného nemá, Anna má otce uvedeného v rodném listě, v době pobytu u nás však byl ve výkonu trestu odnětí svobody mj. pro neplacení výživného, Samuel má otce uvedeného v rodném listě, má soudně stanoveno výživné, ale nehradí jej, zdržuje se v zahraničí.

Paní Gabriela k nám přišla z azylového domu s utajenou adresou kvůli předchozímu domácímu násilí ze strany jejího bývalého partnera (otec Samuela). Ten v době přijetí do naší služby pobýval v zahraničí, takže přímé ohrožení domácím násilím v té době pominulo. Kvůli psychickým problémům užívala léky na zklidnění. Poměrně výrazné psychické problémy měl i syn Samuel. Byla mu diagnostikována porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a měl vážné poruchy chování. Z těchto důvodů měl silnou medikaci indikovanou psychiatrem.

Paní Gabriela měla jen velmi zanedbatelné pracovní zkušenosti. Od konce pobírání rodičovského příspěvku na Samuela byla registrovaná na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání (tj. v době přijetí 3 roky). Předtím měla jen několik jednorázových zkušeností s brigádami.

Spolupráce s paní Gabrielou byla od počátku poměrně náročná, nedocházela na domluvené konzultace, případně s velkým zpožděním. Paní Gabriela si na začátku spolupráce stanovila cíle, jako je hledání práce, nalezení stabilního bydlení nebo řešení dluhů, ale na jejich řešení se nechtěla příliš aktivně podílet. U práce uvedla, že počká, až jí vhodnou práci najde úřad práce, protože jde o jeho povinnost. Ohledně bydlení se chtěla spoléhat na neziskovou organizaci, která pomáhá s nalezením bydlení lidem, kteří jsou etnicky znevýhodněni. Byla však upozorněna, že daná organizace má v současné době na tyto žádosti stop stav a není jasné, zda a kdy budou další žádosti přijímat. S paní Gabrielou byly vedeny rozhovory, které jí nastiňovaly reálnou situaci i nadějné postupy, tzn., že je potřeba přistupovat k řešení situace aktivněji a práci i bydlení hledat více způsoby, aby se po ukončení pobytu v naší službě mohla posunout dál. To však odmítla. Značně problematické se ukázalo hospodaření s penězi. Když jsme paní Gabrielu požádali o zmapování příjmů a výdajů rodiny, aby získala reálný přehled o své finanční situaci, ukázalo se, že výdaje přesahují příjmy o více než 5000,- Kč měsíčně. Paní Gabriela uvedla, že si chybějící peníze půjčuje od známých. Objevovaly se také potíže s úhradou za pobytovou sociální službu azylového domu, které měla, jak se ukázalo, i v předchozím azylovém domě.

Následně nás kontaktovala pracovnice OSPOD, že se jí ozvala škola, do které dochází Anna s tím, že má velké množství neomluvených hodin a že situace bude řešena trestním oznámením pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožení mravní výchovy mládeže. Paní Gabriela neomluvené hodiny omluvila dodatečně a hrozbu trestního oznámení zažehnala. Po dohodě s OSPOD bylo potřeba paní Gabrielu intenzivně podpořit v dodržování pravidelné docházky dcery do školy, protože nastávaly situace, kdy ráno celá rodina v době, kdy měly být dcera ve škole, spala. I nejstarší dcera Nikola, která mohla na propustku vydanou dětským domovem pobývat v azylovém domě se svou matkou a sourozenci, měla v té době problémy s docházkou do učiliště. A také syn navštěvoval přípravný ročník před nástupem do 1. třídy, (kam měl docházet, neboť měl odklad povinné školní docházky), jen velmi sporadicky. Postupně jsme začaly zjišťovat, že paní Gabriela má velké problémy s určováním hranic ve výchově, přičemž ona sama uváděla, že není schopna Samuela uhlídat. Ten volně odcházel z ubytovací jednotky a už ve svém věku se dopouštěl krádeží v obchodech a také výtržností se staršími kamarády. Paní Gabriele byla nabídnuta podpora ve výchově v rámci dalších služeb, kterou nevyužila. Stávalo se, že byla utlumena zklidňujícími léky a spala a děti si tak volně mohly z ubytovací jednotky i přes její zákaz odcházet.

Spolupráce začala být stále více a více problematická. Paní Gabriela nedocházela na sjednané konzultace, začala si vypínat telefon, nebyla k zastižení ani v ubytovací jednotce. Vzhledem k tomu, že problémy rodiny byly velmi komplexní a spolupráce náročná a navíc v řešení bylo zainteresováno větší množství odborníků spolupracujících s rodinou na více úrovních, začaly jsme se sociální pracovnicí OSPOD domlouvat případovou konferenci, na které bychom se všichni pokusili hledat funkční řešení dané situace.

I přesto, že paní Gabriele byly nabízeny různé formy podpory pro ni i pro děti, včetně doporučení dalších vhodných služeb (terapeutická podpora, NZDM), nic z toho nevyužila, naopak vše negovala. Přes veškeré snahy se nedařilo s paní Gabrielou domlouvat na schůzkách a postupném řešení její situace, byla verbálně agresivní. Postupně se spolupráce s paní Gabrielou vyhrotila natolik, že došlo k ukončení spolupráce, resp. neprodloužení smlouvy. Při ochodu z azylového domu uvedla, že odchází ke své rodině. K případové konferenci nakonec nedošlo, aspoň ne s naší účastí, o dalším osudu rodiny nám není nic známo.

Co se povedlo... Případ paní Simony

Paní Simona k nám přišla s dcerou, které v době byly 4 roky, a docházela do školky, kterou provozuje nezisková organizace pro sociálně znevýhodněné děti. Pro paní Simonu jsme byli první sociální službou v životě. Do té doby vždy bydlela u své matky. Pro azylový dům se rozhodla kvůli neustálému obtěžování bývalým partnerem (otcem Vanessy), který ohrožoval nejen ji, ale i její matku a nezletilé sourozence. Především se tedy potřebovala před ním schovat a odvrátit jeho útoky od své rodiny.

Při nástupu do sociální služby azylového domu pro rodiny s dětmi měla paní Simona také velmi omezené příjmy, které sestávaly z příjmu z brigády (formou DPP) a přídavku na dítě. Celkový příjem nepřesahoval 2000,- Kč. Vzhledem k tomu, že paní Simona zatím nikdy samostatně nehospodařila, měla velmi zkreslené představy o hodnotě peněz a toho, co je za ně možné koupit. Zpočátku byla velmi překvapena cenami v obchodech a možnosti šetření byly v prvním období velmi častým tématem. První věcí, kterou jsme společně zajistily, bylo tedy vyřízení dávek v hmotné nouzi, aby rodina měla alespoň prozatím zajištěn stabilní příjem. Jako další cíle, které paní Simona chtěla řešit, bylo zvýšení kvalifikace, nalezení práce v oboru, vyřešení vztahu s partnerem, stabilní bydlení a také trochu netradičně řidičský průkaz.

Pro zvýšení kvalifikace měla paní Simona velmi racionální důvod. Byla sice vyučena v jednom specifickém oboru, ale od školy uplynulo už 8 let a zatím tuto práci nikdy nedělala. Chtěla proto nedostatek praxe nahradit pro případné zaměstnavatele rozšířenějšími dovednostmi. Přes úřad práce se jí podařilo zajistit tříměsíční rekvalifikační kurz ve svém oboru se zaměřením na nové technologie.

Komplexní řešení vyžadovalo vyřešení vztahu s bývalým partnerem, který byl velmi agresivní, užíval návykové látky, v důsledku čehož trpěl toxickou psychózou, takže své chování ovládal jen s velkými obtížemi. Bývalý partner byl také několikrát měsíčně krátkodobě hospitalizován v psychiatrické nemocnici, kdy ohrožoval sebe nebo okolí pod vlivem drog nebo psychické nemoci. Paní Simona chtěla mít sociálně právní aspekty vyřešené hlavně kvůli tomu, že měla obavu, že by si jako otec Vanessy mohl dceru bez jejího vědomí například vyzvednout ve školce, což by mohl vnímat jako prostředek ublížení paní Simoně, ale jeho stav nedovoloval péči o malé dítě. K pronásledování a napadání paní Simony docházelo i v průběhu pobytu u nás a jednou dokonce bylo nutné změnit Vanessy školku, protože zjistil, kam dochází a u školky pravidelně čekal. Z toho důvodu jsme podaly návrh na předběžné opatření, které by zakazovalo bývalému partnerovi jakékoliv pronásledování a přibližování se k paní Simoně. Současně jsme podaly také návrh na úpravu poměrů k dítěti, aby byl vyjasněn styk dcery s otcem a také výživné. Předběžné opatření bylo schváleno a soud následně stanovil výživné ve výši 2500,- Kč a styk ponechal na dohodě rodičů. Co se týče úpravy styku s dcerou, však paní Simona nesouhlasila a i my jsme jí doporučovaly, že by vzhledem k situaci byl jistější asistovaný styk. Sepsaly jsme proto nový návrh na asistovaný styk. Současně také paní Simona podala trestní oznámení a po celou dobu pobytu jsme sbíraly všechny důkazy, které ilustrují skutečný stav bývalého partnera. Jednalo se především o různé SMS zprávy a zprávy na Facebooku, ve kterých paní Simoně vyhrožoval a citově ji vydíral. V této oblasti však došlo jen k velmi omezeným úspěchům. Trestní oznámení bylo posouzeno tak, že se bývalý partner paní Simony dopustil pouze přestupků a asistovaný styk nebyl schválen. Po čtyřech měsících neplacení výživného podala paní Simona ještě trestní oznámení pro zanedbání povinné výživy, které se postupně začalo řešit.

Po dokončení rekvalifikačního kurzu začala paní Simona na částečný úvazek pracovat v malé provozovně v centru Prahy, kde se mohla částečně věnovat svému oboru, ve kterém předtím pracovala brigádně. Výdělek byl však stále velmi malý, řešily jsme proto možnosti zvýšení příjmu. Paní Simona si nejprve našla k práci ještě brigádu (úklidy), ale motivovaly jsme ji i k hledání lepší a lépe placené práce, takže paní Simona začala docházet na pohovory.

Co se týče stabilního bydlení, přesto, že paní Simona udělala za dobu pobytu u nás více než překvapivý pokrok v hospodaření s penězi, bylo zjevné, že se jí z jejích příjmů nepodaří našetřit dostatek na pořízení běžného nájemního bydlení a městská část, na které byla paní Simona trvale hlášena k pobytu, bydlela, nedisponovala sociálními byty. Proto jsme společně podaly žádost o příspěvek jedné z nadací poskytující příspěvky rodičům samoživitelům. Od nadace dostala paní Simona přislíbeno 30 000,- Kč a začala si tedy hledat vhodné bydlení. Zároveň se jí podařilo najít pro Vanessu školku, která byla v bezprostřední blízkosti současného zaměstnavatele.

Několik týdnů před koncem pobytu u nás se paní Simoně podařilo nalézt byt a z 30 000,- Kč byla schopna uhradit kauci a první dva nájmy. Začala si také vyřizovat dávku příspěvku na bydlení a stále hledala lepší zaměstnání. V této situaci jsme se s paní Simonou jako s klientkou rozloučily. Několikrát jsme s ní však byly v kontaktu ještě později a nejnovější zprávy jsou takové, že začala studovat VOŠ, aby si dále rozšířila dovednosti ve svém oboru, a začala pracovat ve firmě, která je v oboru jedničkou a vztah s bývalým partnerem je vyřešen tím, že je aktuálně ve výkonu trestu odnětí svobody na několik let. Paní Simona s dcerou stále bydlí ve stejném nájemním bytě a vše se zdá být v pořádku.

Případ, který nevyšel

Edita, mladá žena s nejmenším dítětem v péči a dvěma v pěstounské péči své matky, přišla do služby azylového domu pro rodiny s dětmi krátce po narození nejmladšího Tobiáše. Dále má syna Nikolase, v době přijetí mu bylo 8 let, a dceru Editku, které v době přijetí byly 3 roky. Žádné z dětí nemá otce v rodném listě. Otec dvou mladších dětí je ve výkonu trestu odnětí svobody. Otec Nikolase žije v cizině.

V roce, kdy se narodila Editka, nastupovala paní Edita výkon vazby, kde strávila 21 měsíců. To byl také důvod, proč byly obě děti svěřeny do pěstounské péče babičky. S Nikolasem měla paní Edita velmi dobrý vztah, s Editkou byl problematičtější, protože ta si ji nepamatovala a přijmout fakt, že její matkou je paní Edita a nikoliv babička, která ji vychovává, byl pro ni složitý. Přesto se však Edita s dětmi po dobu pobytu v azylovém domě vídala denně. Nikolas u ní také velmi často přespával. Na začátku pobytu paní Edita uvedla, že by si ráda našla brigádu, našetřila nějaké peníze a získala nejlépe obecní byt. Potom by si vzala obě děti zpět do péče.

V průběhu pobytu v azylovém domě se však zjistilo, že paní Editu čeká ještě trest odnětí svobody ve výši tří let, o kterém nám neřekla. Šlo o trestné činy krádeže páchané jako organizovaná skupina, tedy v kategorii se zvýšenou trestní sazbou. V rámci služby jsme při řešení situace paní Editu podpořily tak, že jsme společně podaly odvolání a požádaly o prominutí zbytku trestu. Vzhledem k tomu, že strávila ve vazbě už 21 měsíců, tedy více než polovinu trestu, má 3 nezletilé děti a nyní vede řádný život pod dohledem sociálních pracovníků, doufaly jsme, že bude paní Editě uložen jen podmíněný trest. Během odvolacího soudu se však v Editině minulosti objevily další trestné činy a trest byl paní Editě nakonec navýšen na 6 let odnětí svobody. Tím veškerá další možná řešení situace (návazné bydlení, svěření dětí do péče) přestala mít smysl a paní Edita se musela začít připravovat na nástup do výkonu trestu s tím, že všechny děti budou umístěné v pěstounské péči její matky, která však vychovává už své nezletilé děti a také nezletilé děti sestry paní Edity, která je také ve výkonu trestu. Nabídly jsme proto paní Editě podporu pro její matku, která bude ve velmi náročné situaci v podobě sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, zajišťované naší organizací. Paní Edita do výkonu trestu nastoupila, ale její matka nabízenou podporu nevyužila.

S paní Editou jsme zůstaly v písemném kontaktu především v době, kdy si podávala návrh na podmínečné propuštění z výkonu trestu, kterému nebylo vyhověno. V dopisech nás informovala o tom, že má z domova velmi znepokujující zprávy o svých dětech. Nejmladší Tobiáš byl z pěstounské péče babičky předán do péče strýce (bratra paní Edity) a nakonec tety (sestry paní Edity, která byla čerstvě propuštěna z výkonu trestu). Nejstarší Nikolas začal mít velmi výrazné výchovné problémy týkající se především záškoláctví, ale i drobné trestné činnosti. Paní Edita se na nás opětovně obrátila s prosbou o pomoc. Jediné, co jsme mohly, však bylo znovu nabídnout podporu její matce, kterou opět nevyužila, a podpořit žádost o předběžné propuštění, které však dosud nebylo vyhověno. Nyní paní Editě zbývá třetina trestu a znovu zkouší podávat žádost o předběžné propuštění.

Zpracovaly:
Olga Kavalírová,
sociální pracovnice,
 
Iva Poláčková,
vedoucí služby,
Azylové ubytování Společnou cestou


Sdílet text:


Podobné zprávy

Inspirace Praxe kurátorky pro děti a mládež
Inspirace Praxe vedoucí střediska PMS, probační pracovnice
Inspirace Případy terénní pracovnice OSPOD
Inspirace Případy sociální pracovnice K-centra, nestátní organizace
Inspirace Případy sociální pracovnice v dětském domově


1

... všechny zprávy

Nabídka nových knih

obalka
Nenásilná...
M. B.Rosenberg
obalka
Přerámování v...
Mark Tyrrell
obalka
Psychodiagnostika...
Elena Lisá
obalka
Jak mi dneska je?
Thomas Prünte
obalka
Praxe a metody...
T. Hradilková a kol.
obalka
Přechodové...
A. van Gennep
obalka
Autenticita
Stephen Joseph

... kompletní nabídka

© 2014, časopis Sociální práce/Sociálna práca | počet návštěv: [CNW:Counter] | … vstup do administrace